Slavnostně Vás vítám na předvánočním otevření mého miliontého webu. Vstupte a nezouvejte se!
Konečně jsem se rozhodla, že napíšu úvodní článek. Stálo mě to hodně přemáhání, ale co bych pro Vás neudělala. Spát sice klidněji nebudu, ale aspoň budu vědět, že nemám na úvodní stránce prázdné místo. Sice už jsem všechno o sobě psala do jiné rubriky, ale pak jsem jí velmi duchaplně celou smazala, takže znovu. Z názvu je asi jasné, že jsem Gabriela, Gabi a tak podobně. Píšu už pár let, ale s blogy jsem nikdy nebyla extra úspěšná. Nešlo o lidi, ale o mě. Já prostě nejsem schopná dovézt nějaký projekt do konce. No v případě webových stránek "vůbec nějaký projekt vést". Jo, vždycky jsem si udělala velkolepou reklamu, napsala dva články a pak na to neměla čas. Tady to zatím vidím podobně, ale musíte mi věřit, že se fakt snažím.
Letos jsem opravdu doslova zavalená učením, takže ať to zkouším, jak jen můžu, blog se ne a ne hnout kupředu. Nejsou články, nejsou lidi, jednoduchá rovnice. Ale teď už opravdu slavnostně přísahám, že k tomu jednou za čas opravdu zasednu a něco napíšu. A vy, až to budete číst, tak myslete na to, že jsem po osmihodinovém vyučování, tělocviku nebo po bůhvíčem a přihmuřte nade mnou oko. Ne, že by mi nezáleželo na Vašem názoru, ale jak už to tak bejvá, příznivá kritika je vždycky autorem vítána víc. Nedá se nic dělat...
Tak hezky čtětě a bavte se. Snad se Vám můj pokus č. 1 000 000 bude líbit. :)))
